Koutek koloběžkáře XXI. – Pětihodinovka v Habartově

Možná jste zaznamenali, že někteří z nás hned po sobotním rapidu vyráželi reprezentovat náš oddíl ještě v další disciplíně.

Sestava byla Jarda, Roman, Michal a Linda, která sice šachy nehraje, ale byla ve hře už jako akvizice pro závod ve Stromovce. Naše kroky vedly k Sokolovu, konkrétně do Habartova. V neděli se zde konal, již popáté, pětihodinový závod. Impulsem pro účast byla právě Stromovka, kde jsme se letmo seznámili s koloběžkou Yedoo Wolfer. Lehkost jízdy na galuskách nám učarovala a bylo třeba ji vyzkoušet v praxi.

Závod nabízel možnost účasti sólo anebo ve dvojici. A vcelku konsenzuálně jsme dospěli k variantě dvou dvojic. Každý z nás jel na závod s trochu jiným cílem a také se jinak připravoval: Jarda se usilovně učil na zkoušky, Roman usilovně pracoval, Linda pracovala ještě v sobotu a já po večerech studoval výsledky loňských ročníků, polykal kilometry a přemýšlel jak to navlíknout, abychom dali bednu…

Nakonec jsem do party vytipoval a přesvědčil Romana, ikdyž se mu informace, že k tomu, abychom promluvili do boje o třetí místo, by mělo stačit jezdit průměry „pouhých“ 23 km/h moc nelíbila. Říkal něco o tom, že od Stromovky seděl jenom před počítačem, ale to v zásadě zapadalo do repertoáru jeho vtípků.

Výhoda většího týmu se projevila záhy, když se ukázalo, že jediná Linda našla informaci, že je v závodě povinná helma. Rychle jsme se snažili u pořadatele 3 zajistit, ale nebylo to úplně jisté. Roman zaktivizoval své známé v Sokolově a výsledkem byly dvě helmy – jedna z nich dětská, údajně značně „zvětšovací“, byla vytipována pro moji hlavu…

Místo jsme obhlídli už večer a zjistili, že je povrch krásně hladký a jede se jedna báseň. Nocovat jsme se odebrali já s Jardou k hradu Hartenberg na místo, které se nazývá „Cikáňák“, zatímco Roman s Lindou se této punkové variantě ke své škodě vyhnuli a využili pohostinnosti Romanových kamarádů.

Druhý den se mělo startovat v 11hodin a my si dali spicha na 9:45, ale protože nám s Jardou zamkli koloběžky na Cikáňáku, nabírali jsme zpoždění. Do toho přišla sms od Romana, že potřebuje kolobku na dětský závod od 10:30. S baťohem na zádech ze mě lil pot, ale nakonec se to stihlo. Škoda, že synátorovi od kamarádů nevysvětlili, že může během jízdy střídat nohy, ale i tak z toho bylo pěkné 2. místo.

Do hlavního závodu se přihlásilo 24 jednotlivců a pouze 7 dvojic. Nicméně v jednotlivcích se konkurence oproti loňsku znatelně zvýšila. Čelo závodu vypálilo rychlostí 28km/h, což bylo příliš velké sousto i na moji maličkost, zvlášť ve chvíli, kdy jezdec přede mnou přestal ve vláčku stíhat a odpojil nás. Ale i tak znamenalo zajetých 5:17 na 2,3 km okruhu pěkný průměr přes 26 km/h.

Naše dvojice (USK Šachy) se po úvodních kolech usadila na třetím místě a snažila se stíhat Chrty-1, Jarda s Lindou pro změnu soupeřili o 5. místo s Chrty-2. Šlo o rodinku a postupně se začalo ukazovat, že dvoumetrový Chrtí táta bude nad naše síly… Stejně tak si Jarda s Lindou (Modrý blesk) zoufali nad dredatým Chrtím synátorem, který na ně najížděl cenné vteřiny. Synátor měl prý v průběhu závodu havárii, jenže i Modrý blesk ztratil několik minut opravou a výměnou závodního stroje. Nejspíš ho rozbil Jarda, ale jako vždy se k tomu nehlásí.

Na druhou stranu nikoho z nás příliš neohrožoval žádný tým zezadu.

Závod se vydařil i atmosféra byla super. O pauzách šlo pokecat se soupeři z jiných týmů. Případně se proklikávat průběžnými online výsledky – naprosto geniální technologie, kdy se mohl člověk podívat jak rychle jezdí kola on sám, jeho parták a jezdci z druhých týmů. Zda zrychlují nebo zpomalují. Čas se také objevil vždy při průjezdu cílem na velké světelné tabuli a člověk si připadal jak někde na Grand Prix.

A jak to nakonec dopadlo? Ujetých 115 km (průměr 22,7 km/h) nám zajistil vytouženou bednu. Modrý blesk se dostal přes kilo (103 km). Zvítězili Kobra Dragons Symbiosis, za které startoval týpek který dělal support koloběžkářům jedoucím Giro d’Italia, výkonem 131 km.

Absolutní vítěz Jan Pavel zajel úžasných 133 km, nicméně při finiši závěrečného kola jsem se od něj předjet nenechal 🙂

Pak už jenom vyhlášení, koupání, pivo a cesta domů se zastávkou na Andělské hoře (doporučují 4 ze 4 členů posádky).

Před závodem:

V závodě:

Po závodě: