USK Praha B – TJ Bohemians F 4,5-3,5

Tak,
málokdo zřejmě pochyboval o postupu, na druhou stranu byla Bohemka pro nás asi nejtěžším soupeřem a stát se mohlo cokoliv… Zákon schválnosti ale naštěstí nezafungoval a my úspěšně završili letošní sezónu „Béčka“, takměř po vzoru našeho veleúspěšného „Áčka“.

Soupeř začal v pěti, velmi záhy v šesti a pak ještě postupně dorazili jeho zbylí dva hráči.
Jako první de-facto jasný výsledek se vyrýsoval na 5. šachovnici, kde se „Kvasňovi“ podařilo pěkně přehrát soupeřku, která si s tím ale hlavu moc nelámala a ještě dávala Láďovi fóra v podobě poměrně častých cigár-pauz, kdy ji mezitím samosebou běžel čas…

Nicméně jako první dokončil svou partii pan Šilhavý. Tomu se letos moc nedaří a nejinak tomu bylo i tentokráte.
0-1

Po něm dokončil svou estrádu Láďa Kvasnička, který po celou dobu své soupeřce jasně naznačoval, „kdo je tady pánem“ a potvrdil tak v této sezóně svou neporazitelnost. Gratuluji!
1-1

A pak se chvíli hrálo. Na postup nám nyní již stačil pouze jeden, jediný bod. Ten ale nebylo tak úplně jasně a jistě vidět. Michal se na prvním prkně docela trápil, Košař stál hůř, Dvořák B. stál o něco lépe, ale výhra tam ještě také vidět nebyla. Dvořák A. hrál své „typicky divné“ šachy a mohlo to zkončit tak i tak. Roman hrál své pevné šachy a stál i o něco lépe, ale na výhru to také ještě nevypadalo. A na posledním prkně hrál Láďa Ondřej, který stál spíše hůře. No, bude to ještě zajímavé, říkal jsem si :-).

Pak se přišel na nás podívat Milan Vogl. Příjemně mě vůbec potěšil zájem ostatních hráčů, kteří se na nás přišli podívat (Karel, Jarda, Míra, Ota, Jirka, …). Bylo to moc fajn. Hezky jsem se na Milana usmál a pozdravil ho. Po chvíli jsem si všiml jeho lehce zmateného výrazu a i mě došlo, že to vlastně asi není divák, ale že měl vlastně hrát za áčko, které hrálo ve stejný den, ale až v dalekých Teplárnách… Pokusili jsme se dořešit logistiku s Milanem, který ještě mohl mít šanci to stihnout, poněvadž mi sdělil, že hrají až od šesti hodin, což bylo teda jen tak tak, ale ta šance tam možná byla, byť jen malá. To, že se nakonec stejně od šesti nehrálo, o tom psal už Jirka v hodnocení Áčka. No, stane se. Ještě že těch souběhů nebylo letos tolik jako minulé sezóny a že Áčku už o nic nešlo 🙂 A stejně vyhráli.

Ale zpět k Béčku, kde se stále hrálo a hrálo.
Michal stál spíše hůře, ale moc jsem to nestíhal sledovat, takže podrobnější info o jeho partii nechám na něm, určitě jí sem přiloží a okomentuje. Košař měl o pěcha méně a spíše jsem ho viděl prohraného. Táta to měl lepší. Já jsem vybojoval pěšce navíc, ale nedělal jsem si iluze, že to vydrží moc dlouho. Byla to taková zvláštní partie. Fritz mi to určitě zdrbne (právě to analyzuji, ale jsem teprve u 15. tahu), nicméně psychologicky jsem cítil, že to prostě nemůžu prohrát :-D.
Roman stál lépe, postupně zesiloval pozici. Naproti tomu Láďa Ondřej stál na prohru.

Nyní bylo tedy vidět, že ten druhý toliko potřebný bod dohromady nějak poskládáme, ale skoro to vypadalo, že bude problém toto kolo vyhrát. A jak to tedy nakonec dopadlo? Nejsem schopen dát dohromady v jakém pořadí to pak následovalo, ale byl to docela fofr. Největší brzda jsem byl tentokráte já. Byl jsem do své partie už natolik vtažen, že jsem téměř nevnímal okolí. Nicméně po dlouhé době hraní se začaly zapisovat další výsledky.
Košař prohrál. Nutno podotknout, že to neměl vůbec lehké, jeho soupeřku Lenku Havrdovou si pamatuji ještě ze školních let, kdy jsme spolu hráli na několika turnajích a většinou vyhrávala kategorie v „ženách“ a i celkově dosahovala hodně dobrých výsledků.
1-2

Dvořák Bohumil vyhrál. V koncovce měl o dva pěšce víc, ale ještě měl každý bělopolného střelce a jednoho pěšce k tomu. Musel dávat pozor, aby to náhodou soupeř ještě obětí střelce nezremizoval. Koncovku ale odehrál přesně a o zasloužený bod se tak připravit nenechal.
Nutno opět zmínit, že tátovi se letos dařilo více než jindy a též neprohrál ani jednou. Gratulka!
2-2

A postoupili jsme!!! 😉
Ale ještě se samosebou bojovalo dále.
Láďa Ondřej prohrál. Partii jsem moc nesledoval, takže netuším, jestli ho soupeř zkrátka jen přehrál, anebo Láďa někde udělal plundr. Každopádně že to má horší bylo vidět už hodně dlouho předtím.
2-3

Roman naopak vyhrál a potvrdil tak též perfektní letošní formu, kdy až na prohru ve třetím kole nic dalšího neprohrál a též sbíral cenné bodíky jeden za druhým. Opět odehrál svou typickou partii, kdy tak nějak polehounku střádal drobné výhody a postupně posiloval svou pozici, aby pak v závěru partie nedal soupeři žádnou šanci na nějaký obrat na jeho stranu :-). Gratuluji!
3-3

Michal to na prvním prkně též neměl moc jednoduché. Když jsem jeho pozici viděl naposledy, měl o lehkou figuru méně (!), asi za pěcha, což nebyla moc velká kompenzace. Vlastně jsem jeho partii tak nějak považoval spíše za prohranou, ale neměl jsem čas to nějak vidět do většího detailu. O to více mě pak překvapilo zjištění, že Michal nakonec vybojoval remízu. Zřejmě se vrhnul do bitevní vřavy s bojovým pokřikem na rtech ve stylu: „Milý soupeři, to ještě netušíš, že koncovky jsou mojí nejsilnější zbraní v celé šachové hře…“ 😉 Jestli ta remíza byla úspěch, nebo neúspěch, to už nechám na Michalovu zhodnocení.
A opět si neodpustím zmínku o celkovém výsledku, kdy Michal na první desce ani jednou neprohrál! Gratulka!
3,5-3,5

No, a jak jsem zmínil, žíznivce jsem tentokráte zdržoval já. Hrálo se do posledních minut na obou stranách. Už o nic nešlo, postup byl v kapse. Soupeř mi i sám nabízel remízu, v okamžiku, kdy jsem vybojoval toho pěcha. Ale tak nějak jsem si říkal, že by mě to pak mrzelo s ohledem na možnost uhrát 100%, což se mi ještě nikdy nepodařilo a zřejmě už ani nepodaří, takže další plán byl jasný. Bojovat do posledního dechu, i kdybych měl nakonec prohrát. Nutno říci, že na šachovnici jsem jistě dělal mnoho nepřesností a v závěru mohl soupeř vynutit výměnu dámy za dvě věže, kdy by mi nezbylo zřejmě nic jiného, než remíza věčným šachem, čehož si správně všiml například Jarda Veselý. Ještě ale uvidím, co najde Fritz. Nutno ale též podotknout a zdůraznit, že krom tohoto boje na šachovnici, který ke konci sledoval obrovský chumel diváků a jistě se leckdy i nejeden z nich za hlavu chytal, probíhal též souboj psychologický mezi mnou a mým soupeřem. A v něm jsem cítil svou převahu a proto i některé své tahy hodnotím jinak, než jak je vidí vševidoucí computer.
Nakonec jsem partii vyhrál rozhodujícím útokem na krále, nicméně největším pomocníkem bylo opravdu zase to pověstné štěstí, které mě tentokráte provázelo a neopustilo po celou dobu letošní sezóny. Proto ten výsledek.
Ještě zmíním, že soupeř po zkončení partie nějak rychle utekl, ani mi nepodepsal partiář… 😉

Celkem tedy výhra pro nás. Těsně, ale hlavní je ten postup 🙂
4,5-3,5

Michal 0,5
Milan 0
Dvořák B. 1
Šilhavý 0
Kvasňa 1
Dvořák A. 1
Roman 1
Láďa Ondřej 0

A odchod k poháru vytouženého pěnivého moku, kdy se téměř již pravidelná grupa vydala do Nuslí obšťastnit svou přítomností místní putyky. Připojil se ještě Jarda Veselý, škoda že Míra a Láďa nevydrželi až do konce a nebyli též.

Co dodat na závěr? Díky všem hráčům za skvělou a pravidelnou účast, chuť hrát a i za perfektní výsledky. Myslím, že se jedná opravdu o velmi vydařenou sezónu USK, kdy se všechna naše družstva dostala na nejvyšší místa, A, B postoupilo do 2.třídy a C to mělo jen o prsa.
Jako největší výhru ale nevnímám jen ten postup, především beru letošní sezónu úspěšnou právě proto, že se nám podařilo sestavit tři stabilní družstva, že jsme se vzájemně více poznali a tak nějak se oťukali, Láďa s Romanem dali dohromady webové stránky, které se slušně rozjely a já věřím, že si zkrátka všichni moc dobře zahráli.
Teď už jen začít trénovat na příští sezónu, to už asi takové boje na předních místech v tabulkách nebudou 😉

Na úplný závěr svého hodnocení ještě přidám informaci, že též vyrobím statistiku jako loni, jen ještě něvím, jestli i pro Áčko, nebo tentokráte pouze pro Béčko. Také bych chtěl poděkovat kapitánovi Béčka Romanovi Veselýmu za bezproblémovou organizaci a kapitánování a zmíním též poděkování Milošovi, který odehrál většinu zápasů, byť to tak na začátku původně asi ani tolik neplánoval. A samosebou díky vám všem za výkony a docházku, to jsem už ale zmínil výše.