Výsledky koloběžkového maratonu a klubového víceboje

Letos jsme zažili opačný extrém, než loni – příjemné počasí i zázemí, relativní dostatek jezdců, šachistů i kibiců 🙂

Atmosféru nejlépe přiblíží fotky v předchozím článku.

Díky patří (chronologicky) Paprskovi za pomoc při organizaci a vyzvednutím/vrácením stanu, Otovi za pořádné rány palicí, Michalovi za srdcařství, které občas povzneslo náš výkon o pár tříd výš, Ládíkovi a Lukášovi za ranní vstávání a všem, kteří se stavili – nohou si trhlo rekordních 9 jezdců a šachy si zahrálo nepočítaně hráčů.

Podařilo se nám pokrýt celých 24 hodin a ukopat 451,2 km, sehrát desítky partií, naspat jednotky hodin a dokonce vypít pár loků z balíku přesladkých Mirind, co donesl Paprsek 😉

Zrodilo se pár nových koloběžkářů a posil – Lukáš a Víťa mají koupené nové kolobky, Zdeněk zjistil, že na tom nic není a Milan Papírník z TJ Praga nám také vydatně pomohl.

Náš malý víceboj dopadl následovně:

Tedy já si zaplachtím a Michal vyhrává jízdu s Paprskem do Karlštejna, gratuluji nám všem!

Michal:
Ještě se přidám se subjektivním komentářem.
Podmínky byly letos skutečně excelentní. A to nejenom ty meteorologické, ale zejména technické zázemí, jež plně odpovídalo potenciálu naší hvězdné stáje. Kromě pěkného vojenského stanu, který nemohl nikoho nechat na pochybách, že to letos myslíme vážně, jsme disponovali plejádou koloběžek i šachovnic.
Vynikající byla i účast, takže jsem si po příchodu mohl dovolit 2 hodiny vůbec nejezdit, hrát šachy a šetřit se na noc. V pátek hodně překvapilo duo Milan Papírník a Jarda Mráz, které s námi oproti původním plánům vydrželo až do půl druhé do noci!
Pak už jsme kroužili jen spolu s Paprskem. Došlo i na šachy. Na stole zbyla jakási analýza, která nám posléze vystačila skoro na hodinu (cca 3 nebo 4 střídání na okruhu, kdy jsme stačili prohodit pár slov), než jsme se shodli na hodnocení pozice:

černý na tahu

Když se ukázalo, že mám pravdu, posílal mě Paprsek kolem půl třetí spát, prý abych byl čerstvý na ráno. Jenže já mu na to neskočil! Přemluvil mě až krátce před čtvrtou, kdy už jsem věřil, že to do příchodu Láďi nějak dokrouží. Zpětně se ukazuje, že šlo o klíčový moment interní týmové soutěže, který rozhodl o druhém a třetím místě.
Paprsek taky sliboval na noc 11 stupňů, aby se pak zpětně ukázalo, že teplota k ránu oscilovala mezi 3-5. To jsem v tu chvíli netušil a vyčítal si, jaká jsem měkota, že mnou lomcuje zima…
Ráno pomohl Láďa, kterého si pamatuju jen z polospánku. Šichtu si s ním natáhl nezmar Paprsek a před devátou dorazil Lukáš, který poté kroužil skoro do deseti sám. Odpoledne už vše běželo jako na drátku a vylepšení klubového rekordu o 130 kilometrů bylo na světě!