Jelikož sem nikdo nepíše nové příspěvky, tak si dovolim přijít se svou troškou do mlýna. Našel jsem několik slov o mém velkém šachovém vzoru.
Jára Cimrman a šachy
Významného českého myslitele, vynálezce, vědce, spisovatele… Járu Cimrmana zná jistě každý. Málokdo však ví, že se významným způsobem zapsal i do historie šachu.
Důležité body Cimrmanova šachového života:
– ? – 1902 Raná léta
– 1902 Cimrman – Lasker 1/2 : 1/2
– 1907 Marshall – Cimrman 0 : 1
– 1910 Cimrman – Nimcovič 1 : 0
– 1910 Objev Cimrmanova gambitu
– 1912? Neslavný konec Cimrmanovy šachové kariéry
– Cimrmanův odkaz šachu
Dosti citovaným je jeho slavný zápas s velmistrem Laskerem, který odehrál v květnu roku 1902 v polské Lodži. S bílými tehdy hrající Cimrman, ač sám ztratil všechny figurky vyjma krále, dokázal uhrát patovou remízu. (přičemž Lasker tehdy neztratil ani pěšce!). Záznam tohoto slavného střetnutí Vám teď nabízím:
Cimrman – Lasker (Dámský gambit): 1.d4 d5 2.c4 dxc4 3.b3 cxb3 (Lasker získávajíce v samotném začátku materiální převahu s očekáváním, ale i s připraveností sleduje pasivní Cimrmanovu hru) 4.Jf3 bxa2 5.Jxe5 axb1J 6.Jd7!? (Cimrmanův pokus o útok na srdce černého…) 6….Sxd7 (…Lasker zmařil.) 7.d5 Jc3 8.e4 Jxd1 9.e5 Jxf2 10.Kd2! (V tomto okamžiku, aniž by černý cokoliv tušil se začíná rodit geniální Cimrmanův plán) 10….Jxh1 11. Ke3 e6 12.g3? exd5 13.Kf4 Ke7 14.e6 fxe6? (černý omámen snadnými zisky otevírá své královské křídlo) 15.Kg5 d4 16.Sa6 bxa6 17.Se3 dxe3 18.h3 Jxg3 19.Vf1 Jxf1 20.h4 h5 21.Kg6 Kd6 22.Kf7 Jf6 23.Kg6 Vh6+! 24.Ke7 Je4? (na tomto místě Lasker udělal fatální chybu. Místo správného 24….De7+ a mat, dává bílému unikátní šanci na remízu, již se Cimrman chopil. Lasker ovšem v komentáři prohlásil, že ani remíza s Cimrmanem nebyla k zahození.) 25.Kg8 Vg6 26.Kh8 Dxh4 27.Kg8 (Cimrman v situaci, kdy mu zbývá pouze král, nabízí triumfálně remízu opakováním tahu… :-)) 27….Df6 (…kterou ovšem nafoukaný velmistr nehodlá přijmout.) 28.Kh8 Vh6+ 29.Kg8 Ke7 a nastal pat. (Očití svědkové tvrdí, že po závěrečném tahu se „železný“ Lasker rozplakal.)
Už při průběhu partie došlo k několika zaznamenáníhodným okolnostem. Údajně měli být při dvanáctém tahu Cimrmanova soupeře opravovány hodiny, neboť nervózní Lasker je při předávání tahu poškodil. Zajímavá je i hrací doba, která podle oficiálních záznamů činí pouhých 10 minut. Nelze ovšem posoudit, nakolik měly na tuto dobu vliv právě rozbité hodiny…
Poslechněme si nyní pozápasová vyjádření soupeřů, tak jak je zaznamenaly tiskové agentury:
Cimrman: S výsledkem jsem spokojen. Dá se dokonce říci, že jsem si jej přál. Měl jsem ve hře několik jasných šancí k vítězství. Soupeř mi úplně zobal z ruky. Kdybych chtěl, mohl jsem jej zabít už v pátém tahu.
Lasker: Absolutně to nechápu. Nebyl jsem schopen zahrát normálně ani zahájení! Soupeř mě neustále krmil figurkami, ale sám získával stále výraznější a výraznější taktické výhody. Neměl jsem možnost provést jediný racionální tah. Za remízu děkuji, ale před Cimrmanem smekám.
Mezi osobnostmi sledujícími průběh tohoto famózního střetnutí seděl i, tehdy třináctiletý F.Marshall (pozdější objevitel slavného Marshallova gambitu), který později prohlásil, že shlédnutá partie měla zásadní vliv na formování jeho šachové osobnosti. Ten měl být však druhým velkým velmistrem, kterého Cimrman ve svých slavných partiích zničil. Událost, konající se r. 1907 v Petrohradě, přilákala k šachovnicím na svou dobu rekordní počet šachových komentátorů, jenž mohli s úžasem sledovat následující partii, ve které Cimrmanovi k rozdrcení mistra světa stačilo pouhých osm tahů:
F. Marshall – J. Cimrman (Berlínská obrana v Ruy-Lopezově španělské variantě zahájení): 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 Jf6 (Marshall zneklidněn poklidným pokračováním (ve všech předchozích cimrmanových partiích došlo k výměnám figurek už při druhém tahu) zmatkuje.) 4.Jxe5 Jxe4!! 5.Jc4 (Bílý byl zaskočen razantním postupem černého ve střední části pole ustoupil…) 5…De7 (…čímž ovšem černému otevírá baťoh možností.) 6.d3 Jc5+ 7.Kf1 De2+ (Marshall byl naprosto zmaten. Nechápal proč by Cimrman obětovával dámu v samém začátku hry. „Nevěřil jsem svým očím“, říká pozdější poražený, „Cimrman zahrál De2, čímž mi v podstatě předával dámu. Tušil jsem v tom nějakou čertovinu. Vzpomněl jsem si na jeho památné střetnutí s Laskerem a poslepu jsem táhl Kg1“.) 8.Kg1? (Cimrman s ocelově klidnou tváří zakončil) 8…Dxd1+ mat. Svět tehdy dostal infarkt.
Za zmínku stojí i Cimrmanovo střetnutí s mladičkým ruským velmistrem Nimcovičem r.1911. Roztřesený Nimcovič tehdy nastoupil ve Vídni proti tradičně klidnému a vyrovnanému Cimrmanovi s obrovským despektem. Tato partie se právem zapsala do historie jako jedna z nejkratších velmistrovských partií, ostatně posuďte sami:
Cimrman – Nimcovič (nepopsaná varianta) 1.a4 e5 2.b4 a černý se vzdal.
Svoji prohru Nimcovič tisku okomentoval slovy: „Neměl jsem na takovou hru žaludek, po prvním tahu jsem věděl, že proti Cimrmanovi neuhraji ani půl bodu“. Jiné zdroje ovšem uvádějí, že černý nedohrál proto, že po shlédnutí cimrmanova tahu prostě omdlel.
Historie slavného Cimrmanova gambitu sahá do roku 1910, kdy v pražském utkání Cimrman – Duras došlo k jeho prvé aplikaci. Šachoví komentátoři té doby jej srovnávají s legendární českou husitskou písní „ktož sú boží bojovníci“, po které se dle pověsti nepřátelé obrátili v úprk. Podobný úprk nastával v přenesené podobě i za šachovnicí kdy soupeři, podobně jako Nimcovič v předchozím odstavci, vzdávali při jen pouhém náznaku použití tohoto zahájení. Do dnešního dne se však nepodařilo vyhledat byť jen jedinou transkripci, ktará by jej přesně popisovala. Ostatně by samotný gambit dnešním šachistům příliš nepomohl, neboť bez spojení se silnou cimrmanovou osobností, kterou se těšil ve své době, není ničím.
Tak rychle jak Cimrmanova šachová kariéra začala, tak rychle také skončila. V listopadu roku 1911 vystoupila řada předních světových šachistů v čele s polským velmistrem Janowskim s protestním dopisem mezinárodní šachové organizaci, požadujícím vyřazení Cimrmana za všech turnajů vyšší kategorie. Zároveň se až do odvolání odmítali zúčastnit všech klání. Důsledkem tohoto dopisu, mezi jehož signatáři figurují taková jména jako Tarrash, Marshall, Nimcovič nebo Čigorin, byl konec známých cimrmanových šachových aktivit. Jěště v roce 1912 se v pramenech objevují zmínky o přátelském utkání Lasker – Cimrman, které údajně Cimrman zakončil famózním způsobem, kdy sebral soupeři všechny figurky kromě krále, povýšil všechny pěšce za jezdce a vzápětí partii vzdal. O přesném průběhu této partie však nemáme bližší údaje. Na první pohled vypadá tento konec cimrmanovy šachové kariéry smutně a nesportovně, nicméně si musíme uvědomit, že vyjma svého prvého velkého střetnutí s Laskerem až do roku 1911, nedovolil soupeřům uhrát ani remízu a svou pozici ještě upevnil objevem vlastni varianty zahájení (viz. Cimrmanův gambit) a řada osobností v této souvislosti dokonce uvažovala o smyslu konání šachových turnajů. Ty v té dobš připomínaly spíše obdobu „one man show“ než napínavé klání. Nebezpečí pro šach vyplývající z jeho účasti si uvědomoval i sám Cimrman, v jednom rozhovoru dokonce pronesl následující srovnání:
„Moje účast na šachových turnajích? To je jako kdyby superman závodil v desetiboji.“
Dalším uváděným důvodem konce jeho šachové kariéry je (tehdy nově zaváděná) účast žen na šachových turnajích. Cimrman, jenž byl proslulý svým nevřelým vztahem k ženské emancipaci (viz jeho práce „Adamovo žebro“, „Podlidé“ nebo „Dlouhé vlasy – krátký rozum“), prohlašoval, že není ochoten hrát proti ženám žádné partie, neboť je nepovažuje za sobě rovné. Bližší podrobnosti však v této souvislosti nemáme.
Cimrman už nežije, ale jeho šachová sláva působí nadále. Pokud si tudíž myslíte, že cimrmanův vliv na šachový svět skončil s jeho odchodem z velmistrovské scény, nemáte pravdu. Svou inspiraci cimrmanovským šachovým stylem přiznali takoví velikáni novodobého šachu, jakými jsou nebo byli Tal, Fischer, Karpov, Spasskij, nebo Short. Ještě v roce 1995 Garri Kasparov při otázce novináře, zda-li by byl ochoten si zahrát proti počítači „Deep Blue“ odpověděl: „Raději deset bleskovek s počítačem, než jednu partii s Cimrmanem.“
Tolik šachové anály…
(převzato z diskusní konference věnované Járovi Cimrmanovi)
Pokud bude zájem, mohu přidat i článek „Jára Cimrman a jeho přínos šachu“
Děkuji, krásné.
Cimrman, šachy a ženy.
Roku 1912 se Cimrman přihlásil na šachový turnaj v Piešťanech.
Účast tehdy přislíbili nejsilnější hráči té doby. Karl Schlechter, S.Z.Alapin, David Janowsky a další.
Konkurence velmi silná, ale Cimrman byl jasným favoritem. Do Piešťan si v podstatě jel pouze vyzvednout první cenu – tak jak býval zvyklí.
Z Vídně cestoval dráhou, s přestupem v Prešpurku. Ve vlaku si ještě přehrával nějaké šachové úlohy, aby doladil formu.
Používal k tomu jeden ze svých vynálezů – magnetické šachy. V kupé s ním seděla mladá pohledná dáma a udiveně jej pozorovala.
Po několika minutách jízdy se Cimrmana zdvořile zeptala: Promiňte, jak je možné že se ty figurky nerozsypou. Vypadá to jako by jste je přilepoval.
Cimrman byl jejím zájmem o vědu potěšen a ochotně ji vysvětlil princip malých magnetků a plechové šachovnice.
Žena se mu představila, jako paní Cowlerová a pozvala Járu na kávu do jídelního vozu. Tam se Cimrmanovi svěřila, že bydlí toho času v Prešpurku v hotelu Erdödy.
Tam vyčkává na návrat manžela, jež odcestoval do Stockholmu na olympijské hry.
V Prešpurku na nádraží Jára s paní Cowlerovou vystoupili. Do příjezdu spoje na Piešťany zbývalo ještě dost času, tak ji pomohl se zavazadly do hotelu.
V pokoji se zdržel jen pár minut. Bohužel právě když se s mladou dámou loučil, otevřely se dveře a v nich se objevil její muž.
Cimrman s ním zkoušel ještě chvilku diskutovat. Násilník však neudržel nervy na uzdě a zcela zničil Cimrmanovi magnetické šachy.
Dochoval se pouze bílý jezdec a černá věž. Ty jsou dnes uschovány v depozitáři technického muzea v Bratislavě.
Jisté je, že na šachovém turnaji v Piešťanech Jára Cimrman nestartoval.
Ze zápisků v jeho deníku je patrné, že po této události několik týdnů pobýval v Peršpurské nemocnici sv. Rocha (Rókuskórház).
Tam se mu také dostaly do rukou noviny, z nichž pochopil tak rychlý a nečekaný návrat pana Cowlera ze Stockholmu.
Organizátoři olympijských her totiž odmítli uspořádat soutěže v boxu (podle švédských zákonů byl zakázán).
Jako vždy i z tohoto incidentu si Jára vzal ponaučení a na příště si na ženy dával pozor.
V lazaretu sv. Rocha dokonce napsal trilogii –
PERŠPURSKÁ ZABIJAČKA, SE ŽENOU SE NEŽEŇ a ŠACH-MAT.
Možná stojí za zmínku, že Vídeňský cimrmanolog Erich Fiedler ji přeložil do němčiny pod souhrnným názvem „Hauptsächlich unverheiratete“.
V Jedné kapitole Cimrman barvitě popisuje, jak zaujal Sicilskou obranu mezi skříní a fíkusem. Odtud podnikl útok střelcem na soupeřovo oko.
Když viděl, že se paní Cowlerová postavila na manželovu stranu tak nabídl soupeři remis. Ta však nebyla přijata.
Na ženy i šachy Cimrman zanevřel. Vlastně se zůčastnil už jen malých bezvýznamných turnajů. Jedním z nich byl „Žižkovský zavírací špendlík“(Zizkov Sicherheitsnadel).
Další pak až na sklonku života ve frymburském starobinci. Tento turnaj Jára Cimrman sám uspořádal a nazval jej Frymburský šlofík. Název byl příznačný.
Chovanci starobince byli velmi staří a unavení lidé. Nad šachovnicí většinou podřimovali, nebo zapomněli kdo je na tahu.
Pokračování příště…..
Zpracoval OTA
Jára Cimrman a jeho přínos šachu
Ve volném pokračování se dnes vracíme k odkazu českého génia Járy Cimrmana.
Pátráním ve vzpomínkách Richarda Rétiho se ukázalo, že i Cimrmanův vliv na vývoj šachu byl zásadního rázu…ale začněme od začátku…
V počátcích své šachové kariéry se Cimrman pravidly příliš nezaobíral a věnoval se převážně bojové strategii. Ve vzpomínkách jednoho jeho spolužáka se dočteme, že Cimrman zcela znehodnotil jeho dřevěnou šachovnici, když do ní pomocí řezbářského dlátka vysekal hluboký zákop (vedoucí od a6 přes e6 až po h7), prý aby se mohl lépe bránit jeho útoku. Po následné pěstní potyčce se Cimrman trochu umoudřil, ale přesto ještě dlouho potom bylo jeho hlavní zbraní klubko ostnatého drátu, kterým umně obehnával svoje milované figurky.
Za těchto okolností není divu, že soupeři o Cimrmana příliš nestáli, a tak hrál Jára nejčastěji v koupelně proti svému odrazu v zrcadle. Zde se Mistr mohl konečně vyřádit podle svého – pravidla nepravidla. Pochopitelně většina těchto zápasů končila remízou, protože na šachovnicích pokrytých ostnatým drátem a dýmovnicemi si Cimrman těžko mohl zasadit smrtelný zásah. Kromě toho figurky naskákané v zákopech ani nemohl vidět. Později to však omlouval slovy: „Přece si nebudu dávat šach. To bych si vůbec nezahrál.“
Přestože se zákopy a zátarasy v šachovém světě neujaly (stejně jako ruční minigranáty vhazované při útoku na šachovnici), některé z Járových netradičních postupů se nakonec staly součástí šachových pravidel. A zde musíme na prvním místě jmenovat „braní mimochodem“.
Vzhledem k svéráznému charakteru Cimrmanovy hry se často stávalo, že se mu uprostřed hry nedostávalo pinčlíků. Aby tento deficit vyrovnal, Cimrman potajmu odebíral soupeřům figurky. Tu šlohl střelce, tu nepozorovaně stáhl jezdce a někdy si troufl i na královnu. Samozřejmě občas se stalo, že byl při manipulaci přistižen a pak se bránil slovy „..to bylo braní mimochodem“. Šachistům to zpočátku lezlo na nervy, ale s léty si metoda získávala respekt a byla nakonec včleněna (za přísně určených podmínek) do šachových pravidel. Jistá Cimrmanova horlivá ctitelka dokonce tvrdila, že i ji si Cimrman chtěl „vzít mimochodem“. Tuto zprávu však pokládáme za přehnanou.
Další Cimrmanovou novinkou byla rošáda. Dr. Fiedler z Vídně se sice domnívá, že rošáda byla výsledkem Cimrmanova „kroku stranou“, pravda je však trochu jiná. Rošáda nebyla krokem stranou, ale krokem na stranu. Cimrman se totiž správně dovtípil, že i v průběhu bitvy může na Jeho Veličenstvo přijít nějaká ta tělesná potřeba a jelikož na šachovnici nejsou žádné buky ani duby, za které by bylo možno si odskočit, je nutno si odskočit „za věž“, která je za tímto účelem vtipně přemístěna. Tomu odpovídá i vžitá terminologie – malá rošáda (odskok na malou stranu) a velká rošáda (odskok na velkou).
V oblasti strategie se zase Cimrman proslavil zavedením tzv. „oběti“. Za nepříznivé situace na šachovnici (ve které byl Mistr prakticky pořád) mu kolikrát nezbylo, než domáhat se pomoci „shůry“ a obětovat nějakou tu figuru. Cimrman tak zpravidla činil sekáčkem na maso, kterým svým jezdcům a střelcům v kritických fázích boje bez milosti stínal hlavy. Zda mu to pomohlo nevíme. V každém případě se však „oběť“ stala součástí arzenálu všech slavných šachistů, z nichž někteří se neštítili ani oběti dámy, na kterou by gentleman Cimrman sekáčkem nikdy nesáhl (s možnou výjimkou výše uvedené ctitelky). Cimrman sám propracoval techniku oběti k naprosté dokonalosti, jak se můžeme přesvědčit v jeho půvabné brožurce „Šlachy snadno a rychle“. Pokud se snad čtenář z názvu domnívá, že Jára se zde zabývá převážně technikou obětování koně, tady je na závěr malý citát z díla: „Za žádných okolností neobětujeme krále. To by se nám později mohlo vymstít“.
Zcela bezedná je studnice Cimrmanových zahájení. Namátkou jmenujme
1. e2-e5 (tzv. „zuřivý pěšec“) někdy až e7 a srážka s černým pěšcem
1. Jb1-b3 („tvrdohlavý kůň“)
anebo
1. Sc1-c1 (tzv. „váhavý střelec“).
Ještě daleko propracovanější měl Cimrman zahájení v pozici černého. Dovedně uměl čelit zejména tahu 1. e4, na který nejčastěji odpovídal
1. … c5
2. Jf3 g6
3. c3 Krk
ano, okamžitě po zahrání třetího tahu bílým skáče Mistr soupeři po krku. Této technice se Cimrman naučil na Sicílii, kde pro místní mafii úspěšně vyvinul neprůstřelné figurky. Odtud pravděpodobně název „Sicilská obrana“. Později Cimrman doporučoval i jiné (méně drsné) prostředky za účelem snížení protihráčovy koncentrace (foukání tabákového dýmu do obličeje, hlasité zpochybňováni směru soupeřova útoku a nebo v Čechách tolik populární kopnutí do holeně).
Rád však používal i „Francouzskou hru“, tj.
1. e4 e6
2. d4 (d5 Jc6) …
Čtete správně, ve druhém tahu použil Cimrman svůj nejnovější hit – „tah obouruč“, tj. táhnutí dvěma figurkami současně. Všimněte si prosím, že druhým tahem také černý nenápadně přebírá iniciativu.
A koneckonců příkladem Cimrmanova mistrného zvládnutí tahu 1. e4 je i partie s Laskerem, citovaná kolegou Lukáškem (pozn. redakce – v partii Lasker-Cimrman byla použita tzv. Cimrmanova obrana 1.e4 f6! 2.d4 Kf7! 3.Sc4+ e6 4.d5 Df8!! – další průběh partie není znám). Bohužel zcela naopak tomu bylo pokud soupeř zahrál 1. d4, jak vyplývá z následující partie sehrané roku 1911 v Tanvaldu:
(Dámský gambit)
KODYTEK (bílý) – CIMRMAN (černý)
1. d4 a černý vzdal.
Co říci závěrem? Snad jen tolik, že Cimrman zůstal i na šachovnici vlastencem. Nejlépe o tom vypovídá postřeh ze slavného utkání C/C (tedy Capablanca vs. Cimrman). Když kubánský velmistr zatlačil Mistra do defenzivy a po několika ostrých tazích ohlásil „Check!“, Cimrman nezaváhal ani vteřinu:
„CZECH!!“
Jan Řeháček
(převzato z diskusní konference věnované Járovi Cimrmanovi)