V pátek nás čekal další z výletů do méně probádaných městských částí matičky Prahy. V práci jsem to zapíchnul dřív a jelikož bylo hezky, udělal jsem si takovou delší procházku na svůj letošní poslední ligový zápas.
Tahle sezona je za mě výsledkově tragická, tak jsem tak potajmu věřil, že bych to v tom posledním zápase mohl zlomit. Ovšem už po zahájení jsem zase nevěděl co hrát, dostal jsem se do časové tísně a ztratil pěšce. Partie tak vypadala na prohru, ale pojďme pěkně po pořadě.
Jako první remizoval Milan Košař. Jeho partii jsem nějak nezaznamenal, takže k ní ani nic bližšího nenapíšu ehmmm… Dále zvítězil Aleš. V jeho oblíbeném londýnském systému se soupeř necítil dobře a nakonec se lapil do nastražené pastičky a ztratil dámu.
Dále následoval Jirka Řehák, který nějak na to, že má hrát šachy, pozapomněl a dorazil jen těsně před povolenou hodinou. Bohužel mu čas nakonec chyběl a po ztrátě věže musel kapitulovat. Když mi na hodinách zbývalo jen pár minut, můj soupeř ztratil na chvíli pozornost, udělal chybu a ztratil pěšce. Ve věžové koncovce jsme se pak domuvili na remíze. Ota zvítězil – v koncovce lehkých figur nedal soupeři šanci. Bohužel na poslední desce prohrál Láďa, kterému se sice povedlo zahájení, ale pak se jeho král dostal pod palbu nepřátelských figur a byl z toho mat.
Stav byl vyrovnaný a zbývali tedy první dvě desky. Na nich naši šampióni Michal (který se objevil vůbec poprvé) a Jirka bohužel na nutných 1,5 bodu nevypadali. Michalovi chyběla zápasová praxe a bez pěšců koncovku uhrát nedokázal. Jirkova partie byla asi nejzajímavější, měl o kvalitu míň, ale aktivita jeho figur slibovala zajímavou koncovku. Víc jak remízu z toho nevytěžil a tak jsme těsně prohráli 3,5 : 4,5.
Všichni učastnici vzorně zaplatili klubové příspěvky, tak jsme alespoň Alešovi udělali radost. Po zápase jsme vyrazili do centra a nakonec našli i hospodu, která zavírala později než v jedenáct (nebyl to lehký úkol) a zapili to rychlým pivkem.