Vánoční blicák v Kolešovicích

Protože jsem byl vyzván Paprskem, abych se pochlubil našimi úspěchy v Kolešovicích (což se nestává každý den – mám na mysli tu výzvu), tak tímto nyní činím.

Kolešovice nabízejí příjemné šachové prostředí, kde je to z hracího sálu na bar coby půllitrem dohodil, takže naplnit auto nebyl problém. Vyrazili jsme v sestavě Paprsek (řidič), Ota, Karel a já.

Ota měl cestou poměrně dost poznámek k řízení – nejvíce mu vadilo dodržování třicítky na železničních přejezdech. A možná to byl jeden z důvodů, proč mu potom v turnaji chyběl pro něj tak typický tah na branku…

Každopádně vše se stihlo a my mohli naskočit do turnaje. Celkem nastoupilo 23 hráčů systémem každý s každým, kde nás rozlosování svedlo na samém začátku proti sobě. Alespoň v mém případě: Ota, Paprsek, Karel a 4. kolo volno. Tajenka, kdo vyhraje náš miniturnaj, se tak vyřešila záhy, nikdo z kluků nenašel protizbraň a mě hřály první tři body.

Naštěstí se nikdo z nich nenechal odradit a zejména Karel, který byl často k vidění na baru dokázal současně nenápadně sbírat bodík za bodíkem… S podrobnostmi se už jistě pochlubí každý sám.

Několik hráčů jsem neznal a tak bylo těžko odhadovat vlastní cíle. Zvlášť pan Růžička působil nepříjemně a rychlou rukou shodil jak Otu, tak Paprska. Paprsek mě sice přesvědčoval, že moc dobře nehraje a za Slaný je v krajské soutěži až na 4. šachovnici. Moc přesvědčivě to ale neznělo. Navíc jsem poztrácel body jednou nešikovnou prohrou po jednotahovém vyšáchnutí střelce a několik půlbodů, které šly částečně na vrub kolísající koncentrace. Duel s vyše zmíněným hráčem jsem si však vychutnal… čas mu došel v již prohrané pozici. A zdálo se, že v sále výsledek vzbudil vcelku pozitivní emoce. Rivalita v kraji evidentně existuje…

Vzhledem k předchozím ztrátám jsem si dál všímal hlavně sám sebe, ani jednou se nepodíval na průběžné pořadí a ucucával jedno, druhé a po tradičním guláši třetí pivko. Že se blížím stupním vítězů mi došlo po výhrách nad některými z místních ostřílených matadorů. V hlavě mi zůstala už jen pozice s panem Jermanem, kde se mi podařilo pod tlakem a s horším časem vysmeknout:

Jerman-Veselský (černý na tahu)

Následně jsem ale podruhé bez štávy prohrál a přemýšlel, jaká cena na mě asi zbude… Jenže chybovali i ostatní a ve finále, světe div se, byl pohled na konečnou tabulku velmi pozitivní:

Porazil jsem 2.,3. i 4. v pořádí, takže nakonec snad šlo o vítězství zasloužené.
V závěru slušně zabojoval i Paprsek a dobrého výsledku dosáhl taky Karel. Hlavu si mohl drbat jen Ota. Ale aby ho to nemrzelo, tak jsme mu cestou do Prahy vymysleli šachový vtip v němž vystupuje v jedné z hlavních rolí. To aby přišel na jiné myšlenky 😉