Smíchovský soudek

Soudek byl opět bohatý na zážitky.
Na místo jsme dorazili jen ve třech: Aleš, Ota a já. Zahájení turnaje se jako tradičně protahovalo a my tak měli možnost shánět čtvrtého do party. Respektive sháněl Aleš, který se stal (mírně proti své vůli) kapitánem družstva. A zadařilo se mu, když přivedl sice staršího pána, ale s ELO asi 1930. Oddechli jsme si, že to dobře dopadlo a pokračovali v tréninkových blickách.

Ze hry nás však za chvíli vytrhlo oznámení, že onen pán je už zapsán v jiném družstvu, prý u nějakých Němců. „Ale těm nebudete rozumět!“ Snažil se namítat Ota, načež pán s úsměvem opáčil, že německy umí. Tahle možnost Otu evidentně nenapadla, asi u něj zapracovalo známé: „Podle sebe soudím tebe“.

Nicméně náš kapitán se činil a tak nám za chvilku servíroval další kousek – pan Schánilec – veterán z Oázy (ELO 1390). Upřímně řečeno, nadšený jsem z téhle náhrady nebyl, ale když jsem viděl, jak se nahlas vzteká Ota, že nám to bude dědek kazit, už mě to ani tak moc netrápilo. Nevím jestli pán Schánilec Otu slyšel, ale je fakt, že se k našemu stolu, kde jsme seděli, přiblížil nejblíž zhruba na tři metry.

Úplně spokojen však asi nebyl ani Aleš, takže se za chvíli dostavil s třetí posilou – mladým klukem z Vyšehradu, nějakým Danem. ELO neměl nic moc, ale hrál pěkné útočné šachy. Sestava tedy vykrystalizovala následující: Michal, Ota, Dan, Aleš. Alešovi patří velké díky! Zatímco jsme my s Otou bezstarostně blicali, Aleš neúnavně poletoval po sále, aby nám zajistil konkurenceschopnost v boji s ostatními týmy.

Na start se dostavilo 29 družstev a my byli 14. nasazení, takže průměr. Jako tradičně se fasovala 2 piva na hráče. Takže bylo potřeba vyřešit, zda se zaměřit na dobrý výsledek nebo si to užít. Za sebe jsem se rozhodl pro výsledek a začal se nalívat kolou. Ovšem nástup do turnaje byl tristní: Remíza na čas proti pánovi s 3.VT a to se pak ještě ukázalo, že mu během hry vypadl nahoře z hodin čudlík na mačkání, takže od určitého momentu běžel čas už jenom jemu… Je trochu divný, že si toho nevšiml, jinak bych si připsal nulu. Ostatní vyhráli, takže jsem nám zkazil sněhuláka.

Ve druhé partii proti Svatošovi (2260) z Vršovic jsem zahrál nemožnák Dámou ve vyrovnané dámské koncovce se třemi pěšci, když jsem si nevšiml šachu. Soupeř ke své smůle reklamoval před zmáčknutím hodin, tudíž jsem ho vítězoslavně upozornil, že ještě můžu tah změnit. „To je pravda, ale tou dámou můžete táhnout“, dostalo se mi upozornění. Dámu bohužel šlo představit k volnému odběru, škoda. Vedle mě naopak bezpracně vyhrál Ota černými v osmém tahu ve variantě po 1.d4 e5, kterou jsem Macháčkovic klan naučil před cca 10 lety. Jo, život není vždycky spravedlivej… Jeho soupeř se už z té ostudy zřejmě do konce turnaje nevzpamatoval, protože uhrál jen 4,5 bodu, což byl v řadách nadupaných Vršovických silně podprůměrný výkon.

Přišel čas dát si pivo. Hned s prvními doušky jsem ucítil, jak mnou prostupuje herní jistota. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat – následovalo 5 výher v řadě. Tím jsem se dotáhl na Otu a začali jsme se přetahovat o pozici nejúspěšnějšího hráče družstva. Ota jednu dobu dokonce aspiroval na výhru šachovnice, ale pár pokažených partií mu tuhle šanci vzalo. Naopak příliš se nedařilo Alešovi. Na šachovnici stál většinou dobře, ale zrazovaly ho hodiny. S časem zápasil i Dan z Vyšehradu, jeho partie většinou končily buď vítězstvím na šachovnici nebo prohrou na čas.

Po většinu času jsme se tak pohybovali ve středu startovního pole. Až v desátém kole se nám podařilo deklasovat Loko Radlice 4:0. Malovali jsme si, že by nás to mohlo vystřelit na první stůl proti suverénně vedoucímu Vyšehradu, ale byla z toho nakonec jen dvojka proti NUSSu 1. Ten nám nadělil „sněhuláka“ a my se tak vrátili zpět, kam jsme patřili. Po posledním třináctém kole jsme nakonec zakotvili na 14. místě, tedy stejném, jaké nám náleželo papírově.

Výsledky:
Veselský 8,5/13
Macháček 9,5
Kyselka 6,5
Dvořák 2

Ota skončil na své šachovnici třetí, já šestý. Celkové výsledky jsou zde.

Po turnaji už zbývalo vyřešit pouze jednu tajenku a to, kdo byl ten den nejlepším hráčem v barvách USK? Rozdíl jednoho bodu mezi mnou a Otou nebyl příliš průkazný, přeci jen – první prkno je první prkno…
Spor byl rozsouzen u Oty v hospodě, odkud odcházel autor těchto řádků ověnčen vavříny vítězství 20:14 🙂