ŠK Teplárna D – USK B 2,5-5,5

Výsledek zní celkem slušně, ale tak jednoznačné to teda nebylo!
Více níže… (už je finální verze 😉 ) Aleš.

Jako první „zkončil“ Michal. Soupeř se ho zřejmě pořádně zalekl ještě „na papíře“ a pro jistotu se raději ani nedostavil… 0-1
Michal si tedy moc nezahrál. Alespoň mohl chvílu pobýt jako psychická podpora a pokecat se starým známým z teplárenského C mužstva…

Poté zkončil poměrně rychle Košař na 2.desce. Dali to za plichtu a Milan zmizel pryč. Nebylo to od něj zrovna dvakrát zodpovědné. Prý to měl i lepší (já jeho partii neviděl) ale především nevím o tom, že by se byl poradil s kapitánem. Mě se teda neptal, Tebe Romane ano? Takhle to za družstva hrát nejde, ta půlka nás málem mohla pekelně mrzeti… 0,5-1,5

Další zkončil Dvořák Aleš, též poměrně rychle. Já jsem dostal úplně stejného soupeře, jako loni, nebo předloni. Pamatoval jsem si na něj dle jména i dle vzhledu. Ale už nevím, jak to tehdá dopadlo, jen si matně pamatuji, že jsem se tu partii docela „trápil“. Soupeř s černými mi nedovolil jít do Vídeňské, místo toho hrál Francouzskou. Já ji mám rád, ale spíše za ty černé, s bílými mívám v zahájení občas problémy. A nejinak tomu bylo i tentokráte. Dlouho jsem váhal, jestli jít do útoku Dg4, jak to hraje Miloš, ale pak jsem raději zvolil jistější pokračování, protože Milošovu hru dále moc neznám a nemuselo by to dopadnout zrovna dobře. Miloši, námět na další tématický večer 😉 . V partii jsem nezahrál nejlépe na dámském křídle a vytvořil si slabinu na c3, po které mi soupeř začal jít. Zkusil jsem tohoto faktu využít a připravil si pomalu plán na královském křídle. Soupeř se ulakotil na pěšce a podcenil své slabé král. křídlo, past sklapla a černý tak musel vzdát po mém 22.tahu. Bylo to se štěstím, ale moc se mi to líbilo 😉 . 0,5-2,5

V tento okamžik už jsem se plně mohl soustředit na pozorování ostatních partií. Na 8. desce byl celkem jasně vyhraný Láďa – měl dva střelce proti soupeřově věži, navíc měl soupeř roztrhané a izolované pěšce, zkrátka by Láďa musel někde udělat opravdu hrubou chybu, aby to nedotáhl do úspěšného konce. V partii byly ještě další figurky, ale nikdo už asi o tom bodu nepochyboval.

Nyní se tedy mohlo zdát, že jsme silně za vodou. „Vedli jsme“ 3,5-0,5. Silně za vodou jsme ale nebyli a bylo to ještě pěkných pár desítek minut a pár kilo nervů, než jsme naše vítězství opravdu potvrdili.

Na 5.tém prkně bojoval Leoš. Jeho partii jsem neviděl vůbec špatně. Jeho soupeř byl sice urputný bojovník a měl i o pěšce navíc, Leoš měl ale na dámském křídle tři pěšce proti jednomu, obrovskou to hybnou sílu, která mu jistě zaručovala v koncovce slibné možnosti. Navíc byl zrovna Leoš na tahu a mohl sebrati v centru bílého pěšce věží, čímž by srovnal počet pěšců.Leoš si ale naneštěstí vymyslel „svou“ kombinaci s útokem na bod f2. Tuto kombinaci bohužel nedopočítal a přišel tak o střelce, což soupeři k vítězství stačilo. Leoš sice ještě bojoval co to šlo a nějaký čas se hrálo, ale nakonec mu nezbylo nic jiného, než partii vzdát.

Roman na 7.prkně hrál „své“ typické šachy, možná ale zbytečně až moc pasivně a uzavřeně. V rané střední hře jsem to viděl ale i tak spíše lepší pro Romana, který mohl po výměně pěšců získat volné sloupce a vůbec se mi to zdálo zkrátka o něco lepší. Určitě jsem nepochyboval o remíze, ale jistý jsem si být nemohl, samosebou. Jeho soupeřka Romanovi nedávala moc šancí a nedopustila se vyložených chyb…

Dvořák Bohumil hrál na 3.tí desce shodou okolností též proti stejnému soupeři, jako loni a byl to tuhý boj.
Nezahrál to zrovna dobře a právě v momentě, kdy jsem dokončil svou partii a lehce se rozkoukával po ostatních, tak si nechal dát vidle pěšcem na dámu a jezdce, přičemž o toho jezdce přišel. To nevypadalo moc dobře.

Zbývá pan Šilhavý na 4. desce. Panu Šilhavému se letos moc nedaří, možná je znát i ten větší posun směrem dopředu, oproti loňskému roku. Ještě v začátcích jeho partie se mi zdálo, že to má pan Šilhavý lepší.
Nyní to bylo ale spíše remízové, pravda, s lehkou výhodou pro nás. Jeho soupeř mu navíc v tomto momentě nabídl remízu. Pan Šilhavý se nejdříve správně přišel poradit, jestli ji má přijmout, nebo ne.
Výsledek byl stále 2,5-0,5 pro nás, neoficiálně 3,5-0,5 pro nás (Láďa ještě stále hrál), ale já měl zkrátka problém vidět a najít tu jistící remízu – táta + Leoš byli prohraní, Láďa ještě hrál a Roman už na výrhu nevypadal a mohlo se stát ještě cokoliv.
Vyhodnotil jsem to tudíž tak, že pan Šilhavý musí ještě zkusit bojovat, nakonec měl to trochu lepší a byla šance že třeba i vyhraje. Byl jsem samosebou rozhodnutý dát mu vědět hned, jakmile bych viděl, že tu remízu už může s klidem přijmout, tak aby ji pak nabízel sám.
Mezitím zkončil Leoš, takže 1,5-2,5.
Nyní se opět chvílu čekalo na další výsledek. Tátův soupeř, jakoby se řídil heslem, že nejtěžší je vyhrát vyhranou partii, si trochu nevěděl rady, jak svou převahu uplatnit a celkem ztrácel čas. Navíc se Bohoušovi podařilo vytvořit si volného „a“ pěšce a partie tak dostala trochu jiný ráz, ještě byla alespoň naděje na remiz, pokud by soupeř nezahrál nejlépe.
Pan Šilhavý naneštěstí, jakoby nevěděl, co dále vymýšlet, tak to nevymyslel nejlépe a přišel o pěšce. Tady už ta remiza začala trochu haprovat.
Mezitím po dlouhém boji Láďův soupeř (kapitán) vzdal, takže skóre bylo 1,5-3,5.

Roman nevypadal bůhvíjak dobře, ale ani špatně, i když se mi to nějak celkově nelíbilo, ta remíza by tam i byla, ale kdyby se soupeřka rozhodla dále bojovat, kdoví. Stát se mohlo cokoliv. Naštěstí pro nás se soupeřka rozhodla nabídnout remízu (tak nějak trochu sobecky bez domluvy s jejich kapitánem). Bohužel jsem v tuto chvíli nemohl připustit, aby to Roman přijmul. Dvořák B. i pan Šilhavý na tom byli hůře a Roman byl tak jediná šance na případný bod. S pouhou remízou jsem se prostě s Teplárnami spokojit nechtěl.

Naštěstí chvíli na to soupeř pana Šilhavého nezahrál také nejlépe a byť stále s pěšcem navíc se situace stabilizovala a v koncovce jezdec proti střelci + ten pěch nebylo o plichtě už pochyb. Takže pokyn byl jasný.
Romane, přijmi remízu. Pane Šilhavý nabídněte remízu. Naštěstí pro nás, Romanova soupeřka stále na té své nabídce remízy trvala (přestože to vlastně byla jejich jediná naděje na případný zlom ve skóre).
Roman přijal… 2,0-4,0.

Soupeř pana Šilhavého ještě chtěl bojovat a remiz nepřijmout, ale po pár tazích též přijal… 2,5-4,5.
A vyhrávající půlka byla na světě! Hurrrááááá.

Poslední partii dohrával Dvořák B. Ten stále s jezdcem namíň, ale s aktivním králem a nyní již dvěmi volnými pěšci postupně svého soupeře zatlačil do defenzivy. Nutno dodat, že v průběhu své hry nabízel soupeři alespoň 5x remízu, soupeř ale stále nepřijímal (zpočátku zřejmě oprávněně) a nabídkou remízy se cítil ještě dotčený. Stalo se tak, co muselo a Bohouš nakonec svého soupeře pěkně vyškolil a partii ukázkovým způsobem vyhrál. Jistě to není partie, za kterou by měl být táta na sebe pyšný, ale v závěru se mu povedlo nečekané a svému o dosti mladšímu soupeři tak uštědřil parádní lekci, ze které se bude soupeř asi ještě hodně dlouho oklepávat. JJ, lepší vrabec v hrsti… 😉
ŠK Teplárna D – USK B 2,5-5,5 finální výsledek.

Jestli jste někdo čekali orgie 8:0, 7:1 apod., tak jste se šeredně mýlil. Stačilo opravdu málo a nepříjemné překvapení bylo na světě. Doufejme, že poslední tři nejtěžší kola ukážeme svou pravou sílu – totiž, že proti silnějším soupeřům se nám hraje dobře. Doufejme, že i to štěstíčko ještě chvílu zůstane na naší straně.
Příští týden máme volno. Odpočívejte a ve Čtvrtek 12.3. se na Vás budu těšit doma proti Pragovce E.